Jako malá jsem ještě za tuhé totality dostala falešnou bárbínu. Byla dovezená z Prahy, u nás se hračkářství o takových panenkách ani nesnilo. Nevadilo že nebyla pravá, ale byla hubená a hezky se na ni šilo. Moje první pokusy o šití mohly začít. Panenka zmizela v propadlišti dějin a sní i ty úžasné hadříky, nyní jen vzpomínka. Dnes si na každém rohu můžeme koupit už pravou od Mattela, tak jich pro změnu máme několik. A znovu se vracím k šití, ale jen kvůli Babu, která mi navrhuje šaty a vybírá látku. A stále mě to baví tak jako před lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat